Incentivní zájezd Azorské ostrovy

Fotky a vyprávění z firemní cesty

Azorské ostrovy – perly Atlantiku

14 dní na oceánu, upluto téměř 600 NM, více než 150 km v nohách, kopec zážitků v hlavě, nespočet úžasných navštívených míst, moře fotografií – to je bilance rodinné plavby čtyřčlenné posádky lodi Dufour 450.

Hlavní body programu: Azorské ostrovy – plavba | Počet klientů: 20 | Datum zájezdu: červen 2015

Co jsme zažili? Jak vypadala tato firemní cesta na míru...

Azorské ostrovy patří Portugalsku a dostanete se na ně cca po dvou hodinách letu z Lisabonu. Souostroví leží přímo na předělu africké, eurasijské severoamerické tektonické desky, tedy v oblasti zvýšené seizmické aktivity. Samotné ostrovy vznikly právě pohybem těchto desek a následnou sopečnou činností.

Azorské ostrovy se rozprostírají v Atlantiku, jsou rozesety v délce okolo 650 kilometrů a je možné je rozdělit na tři skupiny. Ve východní části jsou situovány ostrovy Santa Maria a São Miguel, centrální skupinu pak tvoří pětice ostrovů Faial, Terceira, Sao Jorge, Graciosa a Pico. Poslední, třetí skupinou jsou dva odlehle ležící ostrovy Flores a Corvo. Mezinárodní lety přistávají na letištích ostrovů São Miguel, Faial a Terceira, místní letecká společnost však zajišťuje spojení mezi všemi ostrovy.

Úrodná sopečná krajina

Po příletu na Azory každého hned okouzlí dramatická sopečná krajina, která však nepůsobí nijak vyprahle, právě naopak. Stěny sopečných kráterů jsou porostlé bujnou vegetací a na jejich dnech se zrcadlí modrozelená hladina jezer. Asi nejúchvatněji působí kráter Caldeira das Sete Cidades na ostrově São Miguel, který má obvod 12 km. Na nejmenším ostrově Corvo se nachází další jedinečný kráter Lagoa do Caldeirao, na jehož dno se dostanete strmým třísetmetrovým sestupem. Ještě o sto metrů hlubší je kráter Cabeço Gordo na ostrově Faial, který proslul nekonečnými koberci namodralých hortenzií. Krajina ostrovů je porostlá bujnou vegetací, kterou tvoří exotické květiny i tropické ovoce. 

Kromě hor, kráterů a poklidných údolí zde najdete také rozlehlé pláně s pastvinami, vroucí prameny a gejzíry nebo také tajuplné jeskyně. Pobřežní linie ostrovů většinou tvoří pásy drsné lávy. Vše je v krásném kontrastu s udržovanými políčky místních zemědělců a Azory tak získávají neopakovatelný ráz.

Bez plážových povalečů

Teplota na Azorských ostrovech je po celý rok stabilní. Panuje zde subtropické podnebí a celá oblast je ovlivňována teplým Golfským proudem. Na ostrovech téměř neustále fouká silný vítr od moře a tak bývá počasí docela proměnlivé. Teploty se zde celoročně pohybují mezi 14 až 25 stupni Celsia a poměrně často tu prší, což se odráží na zdejší vegetaci. To je možná jeden z důvodů, proč se sem tolik nehrnou turisté. Azory nejsou typickou dovolenkovou destinací s plážemi a teplým mořem. Pláží zde najdete jen pár.
Azorské ostrovy jsou díky své rozmanité krajině a členitému pobřeží ideální destinací pro všechny, kdo se rádi věnují pěší turistice, ale i vodním sportům.

Drahé kovy, koření a velryby

Díky své výhodné poloze měly ostrovy odjakživa strategický význam – nejdříve jako významná zásobovací stanice pro lodě plavící se mezi Amerikou a Evropou. Na 70 % stříbra z Jižní Ameriky mířilo do Evropy přes přístav v Angře na Terceiře. Později se Azory staly důležitou křižovatkou na obchodních cestách mezi dvěma kontinenty a Orientem. Karavely, které se vracely z východu s nákladem drahých kovů, koření, hedvábí a porcelánu, hnaly mořské proudy k Azorským ostrovům. Jejich posádky ve zdejších přístavech doplňovaly zásoby a opravovaly lodě. V 19. století byly ostrovy pravidelnou zastávkou amerických velrybářských lodí. 

Za 2. světové války zde byly britské vojenské základny, i když ještě předtím vláda povolila německému námořnictvu, aby zde doplňovalo palivo. V roce 1944 si americká armáda vybudovala leteckou základnu na ostrově Santa Maria a rok nato další dodnes využívanou na Terceiře, známou jako Lajes Field. Klíčovou úlohu sehrály základny i v době studené války, kdy odtud Američané sledovali pohyb sovětských ponorek v Atlantiku.

Santa Maria

Během naší plavby jsme upluli téměř 600 NM převážně na plachty a navštívili šest ostrovů.

Plavbu jsme zahájili na ostrově Sao Miguel. V nově postavené marině na nás čekala loď Dufour 450 – Trevi.
Santa Maria leží na jihovýchodě souostroví. Na 62 km2 žije 5500 obyvatel. Marina je krytá, velmi příjemná. Vyrážíme na výlet a jsme nadšeni krásami ostrova. Modré hortenzie rostou divoce u silnic, bujná vegetace všude kolem, zelené louky a pastviny, malebné kamenné domky. Terén je kopcovitý. Na ostrově se tyčí maják Farol da Maia a naleznete zde nádherné hluboké zálivy, lemované opuštěnými bělostnými plážemi. 

Dominantou je hora Pico Alto (587 m), ze které lze za jasného počasí spatřit celý ostrov. Za návštěvu stojí zátoka Sao Lourenco s útesy obrostlými vinicemi. Santa Maria nemá sopečné krátery, pobřeží je převážně strmé. Útesy jsou velmi fotogenické a nabízejí stovky krásných výhledů na oceán.

Santa Maria je nejstarší azorský ostrov, který bývá přirovnáván k učebnici geologie. Objevili jej portugalští mořeplavci na počátku 15. stol. V zapadlé vesničce Anjos stojí socha Kryštofa Kolumba v nadživotní velikosti. Byla vztyčena na počest události, která málem změnila chod dějin. Poté, co se Kolumbus v roce 1493 vracel ze své první plavby do Nového světa, zastihla jeho loď blízko Santa Marie bouře, která jeho výpravu málem stála život. Posádka nakonec bouři přežila a tak v kapličce v Anjos nechal Kolumbus sloužit mši za svůj šťastný návrat. Z původní kaple tady zbyly už jen ruiny.

Terceira

Po dvou dnech strávených na Santa Marii nás čeká přeplavba 160Nm na ostrov Terceira. Ráno vyplouváme časně. Vítr zpočátku fouká ze NE 15-20 kn. Večer si rozdělujeme hlídky a střídáme se po dvojicích, vítr utichá, zapínáme motor. Až k ránu se změní směr větru na Z a zesílí na 15-17 uzlů, takže ještě za tmy vytahujeme plachty a dál plachtíme. Po 27 hodinách připlouváme k ostrovu Terceira, máme upluto 155 NM a vážeme se na molo v přístavu hlavního města ostrova Angra do Heroismo. Střídavě jsme při plavbě odpočívali, takže jsme docela fit a po příjemné snídani v přístavní restauraci můžeme vyrazit na objížďku ostrova a na trek.

Terceira je s rozlohou 403 km2 třetí největší, v pořadí i třetí objevený ostrov. Je hospodářsky nejvýznamnějším ostrovem a druhým nejosídlenějším ostrovem z Azor. Pod mohutnou horou Monte Brasil leží přístav a hlavní město ostrova Angra do Heroísmo. Historické centrum z poloviny 16. století je na seznamu UNESCO. Město bylo v roce 1980 postiženo silným zemětřesením, ale nádherné budovy z doby kolonialismu byly opraveny, mezi nimi i katedrála a aréna pro býčí zápasy.

Dominantou východní části ostrova je velké sopečné plato, které je obklopeno vysokými horami Serra do Cume. Pozůstatky sopečné činnosti na ostrově Terceira jsou viditelné na každém kroku a lze je snadno navštívit. Uprostřed ostrova se nachází největší kráter souostroví Caldeira de Guilherme Moniz. V nedaleké jeskyni Algar do Carvaose lze sestoupit do nitra sopky a v unikátních podzemích chodbách si užít pekelnou atmosféru. My jsme navštívili jeskyně v okolí Gruta do Carvao a Gruta do Natal, které rovněž vznikly geoseismickou činností. Prohlédli jsme si prameny Furnas do Enxofre a prošli jsme si trek kolem hory Misterios Negros. Pobřeží ostrova je strmé, poseté četnými útesy, které nabízejí překrásné výhledy. V Biscoitos je muzeum vína a v okolí vinice. Taky skvělá restaurace O’Pedro, ve které můžete ochutnat typická azorská jídla, jako je speciálně vařené a dušené hovězí, nebo skvělé ryby.

Honička s býky

Největší atrakcí ostrova jsou býci, které lze i s místními toreadory vidět v ulicích městeček téměř každý víkend. Do ulic se vypouštějí vybuzení rozdráždění býci. Nejde o to s nimi bojovat a zabít je, ale “jen si pohrát” a trochu si zvednout adrenalin. Býci jsou na laně, které drží několik siláků. Domorodci před agresí býků různě uskakují a ze žďuchanců rozběsněných rohatců si příliš nedělají. Sem tam býk někoho nabere na rohy a odhodí, čemuž se lidé, popíjející víno, vesele smějí. Aktivně jsme se zúčastnili, pánská část posádky se zapojila mezi místní troufalce a pěkně se proběhla s býkem v zádech, což se málem kapitánovi stalo osudným.

Sao Jorge

Ostrov Sao Jorge o rozloze 246 km2 má úzký protáhlý tvar a úžasné přírodní scenérie. Byl zrozen liniovou sérií sopečných výbuchů. Centrální pohoří dosahuje průměrné výšky 700 m. Nejvyšším bodem je Pico da Esperanca (1053m), kolem které vede hřebenová túra. Pobřeží je strmé, na severu téměř svislé s několikaset metrovými útesy. Díky řadě sopečných vrcholů seřazených za sebou je ostrov rájem pro pěší turisty, kteří jsou odměněni nádhernými panoramatickými výhledy. Specifikem ostrova jsou takzvané fajãs – malé úrodné planiny vybíhající do moře jako vypláznuté jazyky. Vzhledem k výhodnému mikroklimatu se v některých fajas pěstuje káva, banány či jiné tropické ovoce a dokonce i vzácné exempláře dračích stromů.

o obou stranách ostrova úzkého jako jehla se nad nimi tyčí stovky metrů vysoké útesy pokryté bujnou vegetací s všudypřítomnými hortenziemi. Na západní špičce ostrova je maják, který byl roku 1980 poškozen zemětřesením a následnou erozí půdy. Krásný novější maják je na východním cípu ostrova – Farol do Topo, odkud je krásný výhled na blízký plochý ostrůvek Topo. Na ostrově zůstáváme opět 2 dny a aktivně je využíváme k oznávacím trekům, ochutnávce místních ryb, vína, ovoce a zeleniny. 

Azory jsou vyjímečné. Mimo jiné i proto, že se sem nevalí davy turistů, neboť ostrovy nabízí pouze omezenou kapacitu infrastruktury. To s sebou nese na menších ostrovech také dechberoucí ceny v restauracích. Jsou pro nás velmi příjatelné.

Z ostrova Sao Jorge přeplouváme na nedaleký ostrov Faial. Přeplavbu jsme absolvovali během večera, foukal příznivý vítr a téměř celých 23 NM plachtili. Do přístavu Horta jsme připluli již za tmy.

Faial

Dominantou Faialu je obrovský dvoukilometrový sopečný kráter uprostřed ostrova. Trek po obvodu kráteru jsme si nemohli nechat ujít. Je dlouhý necelých 10km a nabízí neskutečné výhledy do nitra kráteru a na druhou stranu přes lány hortenzií a pastviny na oceán.
Ostrov zažil velkou explozi v roce 1957. Sopečné erupce vytvořily na západě ostrova v letech 1957-58 nad mořskou hladinou nový vulkanický ostrov se sopkou, která téměř pohřbila stařičký maják na pobřeží pod vrstvou sopečného prachu a vyvěrající lávy. Místo se jmenuje Vulcao dos Capelinhos a v jeho bývalém prvním patře, dodnes se nacházejícím pod úrovní černé vulkanické krajiny, je zajímavá výstava. Zachycuje nejen erupci z 50. let, ale i další informace o spících a probuzených světových vulkánech. V Hortě, hlavním městě ostrova s krásným architektonickým dědictvím, leží přístav jachet, který je důležitou zastávkou lodí, plujících mezi Amerikou a Evropou. Není možné tu nenavštívit oblíbenou hospodu všech jachtařů a námořníků – ikonu námořního jachtingu Sport Peter’s bar. Velkým zážitkem je i procházka marínou, kde nenaleznete téměř žádné charterové lodě. Každý, kdo připluje z Karibiku či Evropy zde zanechává vzkaz na zdech či chodnících v přístavu v podobě různých malůvek a nápisů.

Pico

Pico je druhým největším ostrovem o rozloze 447 km2 s více než 14 tisíci obyvateli. Vévodí mu impozantní sopečný kužel stratovulkánu Alto de Pico, který je se svojí výškou 2351 metrů nad mořem i nejvyšší horou Portugalska. Základna hory je dlouhá 16 km. Hlavní kráter se jmenuje Pico Grande, uvnitř něj se nachází lávový kužel známý jako Piquinho. Z vulkánu se neustálé kouří. Špice se většinou skrývá v mracích, ale komu se poštěstí za hezkého počasí čtyřhodinový výstup na vrchol zvládnout, dohlédne na všech pět centrálních ostrovů. Vulkán s bílou sněhovou čepicí se čas od času probudí, takže z podzemí tryskají proudy lávy, dýmá kouř a létají balvany. Nyní dřímá už téměř padesát let.

 

Poslední výbuch nastal v roce 1963 (předchozí erupce byly v letech 1562 a 1718), kdy láva tekla v desetikilometrové šíři. Její cesta je i přes bujnou vegetaci dodnes znatelná. Sopka byla naším nejvyšším cílem na ostrovech. Na úpatí vulkánu zaplatíte poplatek za výstup, ano, nemýlíte se. Namáhavý výstup na vrchol jsme zdolali během 4 hodin a další 2 hodiny jsme sestupovali. Zážitek to byl nezapomenutelný, výhledy překrásné a radost obrovská.

Pico je nejmladší ostrov celého souostroví a dodnes jsou patrné pozůstatky po sopečné činnosti. Černé kameny a lávová pole se nachází téměř všude. Nádherné jsou vesničky Lajido a Cachorro na severu ostrova, kde jsou pouze černé lávové domky s bílými rámy, i kostel je černý. I přes převahu vulkanických jevů se ostrov pyšní bujnou vegetací, úrodnou půdou a místní vinařská krajina byla zařazena na seznam UNESCO.

Další zajímavostí ostrova je muzeum velrybářství v přístavu Lajes, který připomíná dnes už zakázaný lov velryb. Jsou zde k vidění fotografie ulovených vorvaňů, porcovaných přímo v přístavu, stejně jako stroje na zpracování velrybího oleje, rybí moučky i masa. K prohlédnutí jsou i velrybářské lodě. Azorští velrybáři vůbec nebyli profesionály na plný úvazek. Harpunami lovili obrovské kytovce z malých dřevěných bárek jen tehdy, když se u ostrova objevili. Pak vesnický holič, řezník, vinař a hostinský všeho nechali, naskočili do tichých lodiček, aby daleko na moři získali kořist, která jim přinesla víc peněz, než jejich obvyklá každodenní dřina. Mnozí se však už domů nevrátili, protože poraněné velryby velmi často chatrné skořepinky v boji o život mohutnými ocasy rozmlátily na třísky. Dnes je možné vorvaně už jen pozorovat. Tito mořští obři jsou schopni ponořit se na hodinu a půl pod vodu až do hloubky dvou kilometrů.

Sao Miguel

Na zpáteční dlouhou přeplavbu z Pica na Sao Miguel jsme vypluli večer. Čekalo nás opět 155Nm a vítr byl zpočátku příznivý. Během noci se točil, slábl a zase sílil. Cestou jsme zahlédli pár delfínů a karetu obrovskou. Po 27 hodinách a po 155 uplutých NM zajíždíme do přístavu Ponta Delgada. Další dva dny jsme věnovali poznávání ostrova.
Sao Miguel je s rozlohou 759 km2 největším a hlavním ostrovem celého souostroví, sídlí zde azorská autonomní vláda. Žije zde přibližně 135 tisíc obyvatel, což představuje polovinu z celkového počtu obyvatel souostroví.

V hlavním městě stojí za pozornost nádherný poutní klášter Nossa Senhora da Esperanca se sochou Ježíška, těšícího se podobné slávě jako pražské Jezulátko. Pro ostrov jsou typická krásná jezera, vnořená do sopečných kráterů – Lagoas das Furnas s termálními prameny a horkými vřídly, Lagoa do Fogo nebo Sete Cidades. Atrakcí je jídlo, které se připravuje v zemi v horkých vřídlech. Zájemci si ráno přinesou hrnec naplněný masem, zeleninou a přílohami, který se dá na půl dne do země a když se vyndá, je uvařeno. Jídlo má neopakovatelnou originální “vulkanicko-podzemní” příchuť. K němu se pije místní víno s příznačným názvem Terras de lava. Sever ostrova je díky svému klimatu výjimečný pěstováním čaje, čajové plantáže jinde v Evropě nenajdeme.

Jeden ostrov je krásnější než druhý. Svým vznikem a vývojem jsou si hodně podobné, avšak přesto je každý jiný a každý nabízí svá specifika. Těžko se hodnotí, kde bylo nejlépe, zážitků je mnoho a touha vrátit se je silná. Ostrovy nás uchvátily svou krajinou, bujnou vegetací, spoustou svěže zelených pastvin, rozkvetlých ibišků, azalek a modrých hortenzií. Bohužel se nám nepodařilo během nabitých dvou týdnů navštívit zbývající tři ostrovy Flores, Graciosa a Corvo. Je tedy potřeba se vrátit a plout …..

Zaujaly Vás zážitky našich klientů z Azorských ostrovů?

Chcete s Vaším týmem prožít něco podobného? Nebo naopak něco úplně jiného v kvalitě a stylu Incentive Travel? Spojte se s námi, zveme Vás na osobní schůzku. Rádi Vám ušijeme incentivní zájezd na míru...