Incentivní zájezd Madeira

Rozhodli jsme se naši cestu zpestřit návštěvou Lisabonu

Den strávený v tomto malebném městě byl plný historie a návštěv zajímavých míst. Počasí nám přálo. Zatímco v Čechách teploty přesahovaly 30°C, Lisabon nám nabídl příjemný a osvěžující větřík v podobě oceánské brízy. Prohlídku krásného města jsme zahájili v historickém centru, nedaleko ústí řeky Tejo, která se zde vlévá do Atlantiku.

První zastávkou se stal tajemný středověký klášter Jeronýmů, který nechal postavit významný portugalský král Manuel I. V nedalekém parku na nás čekala provizorní hostina v podobě ochutnávky skvělých belémských koláčků, tzv. „pasteis de Belem“. Nikdo z nás jim neodolal. Lisabon je plný významných památek a slavných jmen. Vévodí jim Belémská věž, odkud vyplouvaly středověké karavely za poznáním a objevováním nových světů. Admirálové a kapitáni byli skutečnými hrdiny, kteří si jen stěží dokázali představit kraje, do kterých pluli a které postupně objevili. Vasco da Gama, Bartolomeu Diaz a především Christopher Colon.

Všem těmto velikánům jsme měli možnost pohlédnout do jejich tváří vytesaných z kamene u Památníku objevitelů. Někteří z nás se oddávali myšlenkám na historické hrdiny se sklenkou zeleného portugalského vína (vinho verde) u romantického stánku s nápisem „wine with view“, který skýtal nerušený výhled na řeku Tejo.

Oběd jsme si užili jako praví aristokraté, přímo v útrobách hradu sv. Jiří. Jedna z nejlepších lisabonských restaurací „Casa de Leao“ nás překvapovala gurmánskými specialitami a ochutnávkou skvělých portugalských vín. Nastal čas odpoledního programu a nás čekala projížďka tramvají, kterou pamatují naši rodiče z dob útlého dětství. Staré dřevěné tramvajky uháněly ulicemi jako lochneska na horské dráze. Ten, komu zaklimbala hlava po skvělém obědě, se záhy probudil nečekaným zabrzděním v prudké zatáčce, kterých je v Lisabonu na každém kroku nespočet.

Náš odpolední program skončil v moderní části města, kde se ukrývá jedno z největších evropských oceanárií. Pohledy na žraloka, rejnoky či jiné roztodivné oceánské tvory nám mnohdy naháněly strach. Avšak někteří z nás se více obávali přistání na Madeiře, které nás čekalo během pár následujících hodin. Piloti zde musí provést speciální otočku těsně před přistáním, aby letadlo bezpečně dovedli na přistávací dráhu. Povedlo se! Po výstupu z letadla poprvé dýcháme čerstvý oceánský vzduch. Uléháme k prvnímu spánku na ostrově a těšíme se na další dny.

Na horu Monte

Ovoce, sýry, zeleninu, ryby nebo dekorativní květiny, kterých na Madeiře rostou stovky druhů. Mnozí z nás vidí takovou tržnici poprvé a ochutnávají místní delikatesy. Po obědě nás čeká úchvatný panoramatický výhled na město z kabiny lanovky, která nás vynáší na horu Monte. Pod námi pulsuje Funchal, jeho křivolaké silničky a malé domky s červenými střechami, tak typickými pro zdejší architekturu. Jsme nahoře, ale co to je za překvapení? Sáňky? A nyní v létě? Ano, typický madeirský dopravní prostředek pro jízdu z kopce. Kdysi se takto přepravoval náklad, nyní zde vozí natěšené turisty. A není to nudná jízda, ale mnohdy pěkný adrenalin, když se řítíte na dřevěných saních po hladce vymydlené křivolaké uličce a netušíte, co vás čeká za nejbližší zatáčkou. Blesklo mi hlavou, co je větší vzrušení. Je to opravdu přistávací dráha nebo sáňkařské výkony? Každý to má jinak, ale podstatné je to, že se všichni potkáváme na dojezdovém místě a bez šrámů.

Mozaika zážitků

Tolik dojmů za jediný den vytváří mozaiku zážitků, kaleidoskop našich prožitků. Nemáme čas na dlouhé odpočívání, aktivní odpočinek je ten nejlepší. Na druhý den chystáme pochod horskou pěšinou – madeiřané ji říkají „leváda“. Jedná se o zavlažovací systém přinášející vodu, která napršela v horách, do níže položených oblastí, a to pomocí kanálu vedeného po povrchu nebo pod povrchem.

Podél levády se vine cestička, která slouží příznivcům pěší turistiky jako trasa vhodná pro trek. Dnešní leváda měří necelých 20 km a tak prověří naše fyzické schopnosti. Převýšení není nijak náročné, ale pohyb po kluzkých kamenech v třetihorním pralese je složitější z hlediska soustředění. Rozličné druhy rostlin a stromů nás však vtahují do přírodovědného naučného filmu. Rozdělujeme se na několik partiček dle výkonosti či diskuzních témat, ale nakonec se všichni potkáme u malého domku, ve kterém pro nás místní grilují na otevřeném ohni tradiční masové jehly a zeleninu.

Přípitkem a ochutnávkou skvělého madeirského červeného vína únava postupně odchází a dostavuje se radost z ryzího prožitku z pobytu v panenské přírodě. Cestou do hotelu se dovídáme zajímavé historky ze života ostrovanů, které nám průvodkyně Petra ochotně vypráví. Je vidět, že se tu vyzná, několik let žila v Portugalsku a všechna místa důvěrně zná.

S novým ránem cítíme, že je čas na odpočinek

Někteří z nás lenoší u bazénu, další vyráží na prohlídku ostrova na skútrech, jiní dávají přednost autům nebo jeepům. Rozjeli jsme se do všech koutů ostrova a v malých skupinkách či v párech nasávali vůni a krásu neustále rozkvetlého ostrova. Z výšky madeirských hor cítíme chlad a vlhkost, avšak vychutnáváme výhledy na klidný oceán a sousedící ostrovy. Sedni si a spočiň… Zklidni se, rozhlédni se, zadrž svá slova a vnímej. Ta krása toho všeho nadosah je okouzlující…

Anebo malým třepetajícím se papuchalkem, jehož hlavní náplní dne je nakrmit své mládě. Konec světa – napadá mne při pohledu z konce cesty na nedaleký maják, který se tyčí nad ostrým skalním útesem. Kolik lodí již zachránil v noci či v mlze, kolik dobrodruhů a námořníků mu poděkovalo za jeho nezištnou pomoc. Vracíme se pomalu zpět a ve skupinkách se různě prolínáme. Diskutujeme o práci, o ostrově, o nových zážitcích a o inspiraci, která je tolik potřebná pro lidské konání.

Plánovaná zastávka u velrybářského muzea nás zasvětí do tajů života těchto největších savců na planetě. Plejtvák, keporkak či vorvaň. Exoticky znějící slova, která vtisknou těmto tvorům tvar a velikost. Jde z nich trochu strach a velký respekt. Plují oceánem a užívají si své svobody, dokud jim nevstoupí do cesty člověk. Stále méně častěji, ale stále ještě. Dozvídáme se zajímavé informace z jejich života a odnášíme si nové poznatky.

Je čas závěrečného večera.

Místem pro slavnostní chvíli se stává portugalská pevnost sv. Jakuba, která byla dostavěna v roce 1614. Jedno z nejkrásnějších míst na ostrově pro slavnostní příležitost. Přivítací sklenku sektu si vychutnáváme na terase, ze které kdysi portugalští vojáci hlídkovali a hlídali přístupovou cestu z oceánu do přístavu. Pro nás jsou to však již romantické příběhy. Pozorujeme západ slunce a těšíme se na skvělý gastronomický koncert místních kuchařů. Tečka za týdenním příběhem. Poslední sklíčko do mozaiky toho nejpestřejšího dětského kaleidoskopu. Příběhy, poznání, vůně, chutě a nové vjemy. Pro tyto vjemy stojí za to cestovat. Přináší nám nové impulsy a nadhled nad každodenní činností. A tyto impulsy potřebujeme, abychom zůstali kreativními a dokázali se radovat z každé takovéto chvíle, která je jedinečná a činí nás šťastnými. Ale je to jako se šafránem. Takové dny jsou odměnou za naši práci a motivací k dalším úspěchům. A věřím, že všichni z nás se budeme snažit o to, abychom neusnuli na vavřínech, abychom podobné zážitky zažívali a vstřebávali i v budoucnu.

Jirka Brožek, Incentive Travel