Incentivní zájezd do Kostariky

Přiletěli jsme jako každý cestující z Evropy na mezinárodní letiště Juan Santamaría, odkud jsme se vydali vstříc dobrodružství.
Cestu jsme začínali v oblasti Siguirres, kde nás ihned první den čekal skvělý adrenalinový zážitek v podobě 25 km raftingu v kaňonu řeky Pacuare.

Řeka Pacuare protéká krásnou džunglí, takže v místech, kde byla voda trochu klidnější, jsme se kochali kostarickou divočinou. 

Ještě ten den jsme se lodí přesunuli po řece a uměle vybudovaných kanálech na karibské pobřeží do místa, které je zasvěceno želvám. Městečko Tortuguero a jeho přilehlé okolí bylo prohlášeno za národní park v roce 1975 a od té doby se počet želv, které se sem každoročně vrací klást na místní pláže vajíčka, zněkolikanásobil. Lokální výzkumná stanice spolu s dobrovolníky odvádí skvělou práci k ochraně želv a mimo jiné také organizují večerní prohlídky, kdy je možné na pláži pozorovat želvy, jak kladou vejce. To je velice silný zážitek.

V Tortugueru jsme si užili nejen želví městečko, ale i pozorování dalších zvířat jako jsou opice – vřešťani a kotulové, rozličné druhy ptáků a motýlů a nechyběli ani krokodýli a kajmani.  Ubytováni jsme byli uprostřed džungle v krásné lodgi, kde jsme měli možnost i zrelaxovat po dlouhé cestě.

Dalším místem, které při svém putování nemůže nikdo minout je oblast v okolí činné sopky Arenal a město La Fortuna. Největší výbuch sopky tu byl zaznamenán v roce 1968, kdy se sopka nečekaně probudila, nikdo do té doby vlastně ani netušil, že je sopka aktivní.

V místě se také nachází vodní nádrž a elektrárna se stejným jménem, která se podílí na výrobě cca 45 % elektřiny pro celou zemi. Zajímavostí je, že Kostarika z celých 95 % využívá obnovitelné zdroje. Je to velmi čistá země, ve které nenajdete pohozené plasty a která využívá obnovitelné zdroje.

V Arenalu jsme měli vyzkoušeli mnohé adrenalinové aktivity jako jsou zip-liny, čtyřkolky, slaňování, canyoning či treky k sopce. Někteří navštívili vodopád La Fortuna, jiní si pro změnu užili projížďku lodí po jezeře. 

Po vyčerpávajících aktivitách jsme zamířili dále na jih. Nejprve na kakaovou farmu, aby nás zasvětili do výroby pravé čokolády, kde jsme „nápoj bohů“, jak se čokoládě na Kostarice říká, dosyta ochutnali. Poté jsme pokračovali do Národního parku Manuel Antonio. Je to sice nejmenší, ale za to nejrozmanitější kostarický národní park – pozorovali jsme lenochody, nosály, zvědavé opičky – Malpy a množství leguánů a dalších plazů v jejich přirozeném prostředí.

Týden jsme zakončili parádním večírkem v jednom z beach barů s živou muzikou, spoustou dobrého pití a s pocitem, že jsme z Kostariky za těch pár dní měli možnost vidět to nejlepší, co tato neskutečně krásná a rozmanitá země nabízí!

Za celý týden byla naším nejoblíbenějším pokrmem kombinace rýže, fazolí a smaženého banánu, ano Kostaričané toto jedí k snídani, obědu i večeři. 

U karibského pobřeží jsme byli pohoštěni karibským kuřetem v kombinaci opět s rýží a fazolemi, naopak u Pacifiku jsme ochutnávali především různé mořské plody.